Shrnutí

Demografie je věda, která se zabývá reprodukcí lidských populací, tedy neustálou obnovou těchto populací rozením a umíráním. Objektem zájmu demografie je také prostorová mobilita neboli migrace. Celkový souhrn rození, umírání a migrací se nazývá populační dynamika.

Mezi stěžejní teorie celé demografie patří tzv. teorie demografického přechodu (demografické revoluce, demografické tranzice). Ta bývá popisována jako zásadní změna v historii lidské reprodukce, která vedla od vysokých hodnot úmrtnosti i porodnosti k hodnotám nízkým. Za autory této hypotézy jsou považováni Adolphe Landry, Warren Thompson a Frank Notestein, kteří nezávisle na sobě popsali zmiňovaný jev na evropských populacích.

Demografický přechod bývá obyčejně rozfázován do čtyřech částí:

a) fáze první je typická vysokými měrami úmrtnosti i porodnosti a jako taková je typická pro všechny civilizace bez kvalitní léčby a výživy. Lidstvo se v tomto stadiu nacházelo po většinu své existence, prvním státem, který opustil tuto fázi, byla Francie okolo let 1780 – 1785. Pro první fázi demografického přechodu je typický vliv demografických krizí, které mohou nárazově prudce zvýšit úmrtnost a to hlavně v důsledku epidemií, válek a zásobovacích krizí. Naopak míry porodnosti se pohybují na relativně stálé úrovni, která je však nižší na západ od linie Petrohrad – Terst než na východ od ní. Celkový přirozený přírůstek je velmi malý. Pro populace v první fázi přechodu je typický: nízký průměrný věk, nízká naděje dožití a obrovská kojenecká úmrtnost.

b) fáze druhá začíná ve Francii postupným poklesem úmrtnosti. Přesná příčina vstupu populací do jiného schématu demografické reprodukce není známa. Vliv však mají proměnné jako omezení vlivu a virulence hlavních nakažlivých chorob, byť ne její úplná eliminace; dále zlepšení stravy, omezení vlivu politických krizí i vyšší obliba hygienických návyků. Dvojakou roli hraje urbanizace, která v tomto stadiu vývoje spíše úmrtnost zvyšuje v důsledku nefungující infrastruktury. V českých zemích druhá fáze demografického přechodu funguje zhruba v letech 1820 – 1900. Pro země v druhé fázi přechodu je typický prudký nárůst počtu obyvatel.

c) fáze třetí začíná rovněž ve Francii na počátku 19.století, v dalších částech Evropy pak zhruba v letech 1870 – 1920. V českých zemích ji můžeme vymezit lety cca 1900 – 1930. Na pokles úmrtnosti reaguje v této fázi i porodnost, která klesá na hodnoty okolo 10 – 15 promile. Na podobná čísla se v této fázi dostává i úmrtnost, čímž se brzdí přirozený přírůstek v podstatě na nulu. Důvodem poklesu byla vedle modernizace celého života hlavně ženská emancipace, která umožnila ženám mít vliv na počet svých dětí, případně i menší ekonomická výhodnost dětské práce a nutnost práce ženské. Délka lidského života se prodlužuje na přibližně 50 let.

d) fáze čtvrtá, typická pro vyspělé státy, je stejně jako fáze první klasifikovatelná podle stagnace růstu populace. Rodí se málo dětí, málo lidí však také umírá. Lidský život se prodlužuje na dnešní hodnoty. Tato fáze vyčerpává sociální a zdravotnický systém, počet důchodců se zvyšuje mnohem rychleji než množství pracujících osob a dětí.

Demografický přechod zasáhl svět s velice rozmanitou intenzitou a v rozdílném časovém období. Jak již bylo mnohokrát v etxtu zmíněno, Francie sice stála na počátku celého procesu, ale nárůst obyvatelstva nebyl nijak drasticky. Anglie nebo Německo naopak zažily dobu poměrně prudkého rozvoje. Nejrychleji se však počet obyvatel vyvíjel ve státech, které demografickým přechodem prošly až v druhé polovině dvacátého století, přičemž coby modelový příklad slouží Mexiko. Tamní nárůst populace je mnohem rychlejší než u evropských populací a rovněž doba průchodu demografického přechodu je výrazně kratší. Populace těchto méně vyspělých států jsou pak velice mladé a ekonomicky i reprodukčně potenciální. Starý kontinent tak na prahu 21.století pomalu začíná ztrácet ekonomickou i mocenskou superioritu ve prospěch jiných, zvláště pak asijských zemí. Podobně i křesťanské země se svojí mnohasetletou kulturou upadají, zatímco islámské a jiné země se prudce rozvíjejí. V dalších desetiletích může tento rozdíl vést k významným rozporům, snad i válkám. A na počátku tohoto vývoje stáli evropští obyvatelé, kteří před asi dvěma sty lety začali měnit své reprodukční chování...

Úkoly:

  1. Nakreslete schéma populační dynamiky. Vyznačte porodnost, úmrtnost, emigraci a imigraci. Roztřiďte je podle toho, zda populaci v daném území zvětšují nebo zmenšují.

  2. Sami nakreslete schéma demografického přechodu. Nepomáhejte si při práci schématem použitým v předchozích kapitolách, pracujte na vlastní pěst.