Migrace a její vliv na evropské obyvatelstvo

Poměrně závažným modelujícím faktorem demografického stavu obyvatelstva v době tranzice úmrtnosti a porodnosti je migrace[1]. S tou původní teorie demografického přechodu zásadně nepočítá, a proto i my se jí podrobněji nezabývejme. Nicméně je užitečné zmínit, že obrovské populační přebytky, které indukoval proces demografického přechodu v Evropě, patrně nemohly být pohlceny domácími zdroji. Proto se velké množství osob v průběhu 19.století vydalo hledat štěstí do jiných částí Evropy nebo rovnou světa.

Migrace měla zcela zásadní vliv na formování velkých metropolitních areálů. Ty měly, jak výše zmíněno, nepříznivé úmrtnostní charakteristiky a také pokles porodnosti zde nastával zpravidla dříve než ve venkovských oblastech. Proto jejich přirozený přírůstek nebyl v 19.století velký. Avšak právě funkce velkých městských areálů coby „gravitačních studen“ pro migraci umožnila jejich velký růst. K dokreslení tohoto faktu si uveďme, že v roce 1900 žilo ve Vídni 308 242 osob příslušných do Čech a 210 090 náležejících na Moravu[2].

Nemenší důležitost pro uvolnění evropského prostoru od zalidnění měla emigrace do zámoří. Ta se soustřeďovala do několika vln, z nichž v každé převažovali členové některé evropské etnické skupiny. Tak se například o hlavní část migrace do Ameriky staraly do poloviny 19.století především národy severozápadní Evropy, k nimž se postupně přidávají Němci. Od osmdesátých let roste počet italských uprchlíků, zatímco na počátku 20.století převládají migranti z jihovýchodní Evropy[3]. Jen v letech 1800 – 1930 tak odešlo z Evropy do zámoří asi 40 milionů osob[4]. Na četné národy Evropy měla emigrace poměrně devastující vliv. Jelikož domovinu opouští nejčastěji lidé mladí a ekonomicky a reprodukčně tedy nejzdatnější, může masová migrace velmi nepříznivě ovlivnit charakteristiky celého národa, což demonstroval John Hajnal na příkladu Švédska v letech 1901 – 1910. V této době ze severské země odcházelo ročně až dvě procenta osob ve věku 20 – 24 let a zhruba 1,5 procenta osob ve věku 15 – 19 a 25 – 29 let[5].

K migračně aktivním národům patří také Češi. Od roku 1850 do počátku první světové války, tedy v dobách prakticky bez politicky vynucené migrace, opustilo území Čech, Moravy a Slezska 1,3 milionu osob, což činí v uvedeném období. 26% přirozeného přírůstku v našich zemích.[6] V některých letech však docházelo až k polovičnímu úbytku přirozeného přírůstku prostřednictvím migrací[7].  

Emigrace tak poněkud oslabovala prudký nárůst některých evropských populací, ale nebyla natolik intenzivní, aby zvrátila celkový přírůstek obyvatel. Otázka migrací je klíčová hlavně pro studium amerických populací, které se však vymykají z rámce této práce a proto ji dále ponechejme stranou.

Úkoly:

  1. Definujte migraci. Pomoci si můžete například článkem Petersena. Je například dojížďka za prací migrací?

  2. Do jakých míst emigrovali podle vás obyvatelé českých zemí? Co mohlo být přičinou jejich odchodu a proč se vybírali vámi vybrané cílové destinace?

  3. Které regiony jsou v současné době nejsilnějším zdrojem migrantů? Proč tomu tak je?

Přílohy:

Obr. 1: Emigrace z Evropy do Ameriky, rok 1906. Lidé za příslibem bohatství a nadějí Nového světa cestovali často ve velmi špatných podmínkách.

Zdroj: http://www.latinamericanstudies.org/ellis-island.htm 



Obr. 2: Emigrantské mikroregiony se vyskytovaly snad v každém americkém městě. Zde taková oblast v New Yorku, rok 1900.

Zdroj: http://go.owu.edu/~rdfusch/looking_north_along_mulberry_street.jpg

 

Linky:

Centrum pro otázky migrace (česky)

Migrace on-line: vše o mezinárodní migraci (česky)

Lidské migrace - historie(anglicky)

Migrace geografickýma očima(anglicky)

Faktory mezinárodní migrace(anglicky)

Navigace:

Zpět na úvodní stranu

Předchozí kapitola: Princetonský projekt a jeho kritika teorie demografického přechodu.

Následující kapitola: Čtvrtá fáze demografického přechodu.

 


[1] K typologii migrací viz.: Petersen, William: A General Typology of Migration. In: American Sociological Review, ročník 23,číslo 3, s.256 – 266.

[2] Horská, Pavla: Klasická urbanizace v českých zemích (1830 – 1930). In: Horská, Pavla – Maur, Eduard – Musil Jiří. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha 2002, s.154.

[3] O způsobu vnímání jihoevropských migrantů americkými starousedlíky hovoří například: Hubáček, Miloš: Titanic. Praha 1989.

[4] Horská, Pavla: Nový demografický režim. In: Horská, Pavla – Kučera, Milan – Maur, Eduard – Stloukal Milan: Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha 1990, s.196.

[5] Hajnal John: Age At Marriage and Proportion Marrying. In: Population Studies, ročník 7, číslo 2, s.128.

[6] Fialová, Ludmila – Pavlík, Zdeněk – Vereš, Pavel: Fertility decline in Czechoslovakia During the Last Two Centuries. In: Population Studies, ročník 44, číslo 1, s.104.

[7] Horská, Pavla: Nový demografický režim. In: Horská, Pavla – Kučera, Milan – Maur, Eduard – Stloukal Milan: Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Praha 1990, s.218.