Populační vývoj světa a území dnešní ČR během třetí fáze demografického přechodu

Průkopníkem snižování porodnosti je znovu Francie, kde je „v letech 1810 až 1820 zaznamenán jako v první evropské zemi stabilní a nepřerušený pokles porodnosti.[1]Dodejme, že zhruba ve stejné době došlo k podobnému jevu také v Severní Americe, jak uvádí ve své stati Hirschman[2]. Jak již bylo výše zmíněno, demografický přechod ve Francii je výrazně specifický, neboť pokles porodnosti následuje už zhruba dvě až tři desetiletí po poklesu úmrtnosti. Tamní přirozený přírůstek byl tak ve srovnání s ostatními zeměmi natolik nízký, že vedl až k obavám o depopulizaci Francie. Tento pojem zmiňuje Landry již ve spojitosti s antickým Řeckem a některými provinciemi antického Říma[3]. Při srovnání s hodnotami úmrtnosti, které byly prezentovány v kapitole věnované druhé fázi demografické tranzice, zjistíme, že přirozený přírůstek Francouzů se v této době již v podstatě zastavil. Tento vývoj vedl k tomu, že Francie ztratila své výsadní postavení suverénně nejlidnatější evropské země, neboť ostatní evropské země reagovaly na pokles porodnosti se zpožděním několika desítek let a držely si tak vysoké tempo růstu populace. 

Důvod francouzské odlišnosti ve fázích demografického přechodu je hledán buď na kulturní rovině, totiž na úpadku religiózních a morálních zábran v důsledku Velké francouzské revoluce, nebo v rovině ekonomické; Francie byla agrární zemí a prudký demografický nárůst nemohla uživit. Francouzi neinklinovali k emigraci, která mohla vyrovnat populační přebytek a odklad vstupu do manželství ve vyšším věku již nebyl biologicky únosný. „Můžeme se tudíž domnívat, že volba antikoncepčního chování zpravidla umožňovala vyhnout se dlouhému čekání na svatbu, které bylo v kontextu tradičního uspořádání pozemkového vlastnictví nesnesitelné.[4]

V době před demografickým přechodem, tedy v letech 1770 – 1774, se hodnoty porodnosti v zemi galského kohouta pohybovaly okolo čtyřiceti promile. O čtyři desetiletí později, na prahu třetí fáze demografického přechodu, překračovala porodnost ještě lehce třicet promile[5], ale měla klesající trend, zvláště mezi bohatšími vrstvami. Právě buržoazie měla podle Weira jako první změnit své chování a omezit počet svých dětí a to hlavně v Paříži a v Normandii[6]. Mělo se tak stát ještě před Velkou francouzskou revolucí, tedy téměř současně s příchodem druhé fáze demografického přechodu Naopak jiné, tradičně založené regiony jako například Bretaň, si zachovaly poněkud vyšší míru porodnosti. Tyto regionální odchylky, typické pro celou Evropu, nemohly nic změnit na faktu, že proces třetí fáze demografického přechodu byl okolo roku 1810 na většině území Francie započat.

V souvislosti s výše uvedeným výkladem o vůdčí roli vyspělých regionů v poklesu porodnosti  je také dobré znovu zdůraznit, že to byly právě městské oblasti, které jako první začaly regulovat svoji plodnost. Důvodem však nutně nemusí být uvědomělost obyvatel měst, ale spíše nezvyklé sociální klima, velké množství osob, které se reprodukce účastnily jen zřídka, jako byli kněží, vojáci nebo služebníci. Přes výše zmíněné důvody Livi-Bacci jen opatrně tvrdí: „..zdá se, že v průběhu 19.století se kontrola porodnosti nejdříve a nejvýrazněji uplatnila ve městech.[7]

Další země se do třetí fáze demografické tranzice zapojily až po více než půl století, v průběhu sedmdesátých až osmdesátých let, kdy došlo k pádu porodnosti ve Velké Británii[8], Itálii nebo Belgii. V dalším desetiletí se připojilo například Německo, zatímco Rakousko – Uhersko došlo do nového módu až v prvních letech dvacátého století[9]. Populace zaostalých regionů, tedy například Ruska, Španělska, severní Itálie, Irska, ale také části Řecka, alpských oblastí nebo severovýchodního Polska, byla poklesem porodnosti zasažena až po první světové válce[10]. Na evropské úrovni se proces přechodu z druhé na třetí fázi demografického přechodu považuje za ukončený k roku 1922. Je poměrně zajímavé, že natolik zásadní změna chování přišla do Evropy v tak koncentrovaném časovém úseku, vždyť gros celé změny proběhlo v necelém půlstoletí a pro střední a západní Evropu v podstatě ve dvou desítkách let.  

Do českých zemí se třetí fáze demografického přechodu dostavila se zpožděním daným jejich geografickou a geopolitickou polohou na semiperiferii vyspělé Evropy. Jak bylo výše poznamenáno, vstup do třetí fáze demografického přechodu se časově shoduje s počátkem dvacátého století. Poznamenejme, že ne všude; Praha a některé další vyspělejší oblasti zvláště severních Čech zažívají pokles porodnosti již od sedmdesátých let[11]. Z těchto center pak docházelo k difůzi nového schématu chování do zbytku území českých zemí, čili za otevírací sekvenci třetího demografického přechodu u nás můžeme skutečně považovat cca rok 1900.

Za ukončený pak demografický přechod u nás můžeme chápat v letech 1930 - 1935. Během těchto třiceti let se míry porodnosti snížily ze zhruba 35 promile na hodnoty okolo 15 promile, což je nebývale prudká změna. Podobně reagovaly i míry úmrtnosti, které se snížily z 25 promile až na 12 – 13 promile. Po roce 1930 se v žádném z česko(slovenských) správních obvodů plodnost nezvyšovala[12] až do období zásahu státu do populační politiky a poválečného „baby-boomu“.

Vzhledem k ostrému pádu počtu narozených dětí se vývoj počtu obyvatel české kotliny poněkud zpomalil. Na zlomu století v českých zemích žilo 9,33 milionu obyvatel, zatímco v předvečer druhé světové války jich bylo právě 11 milionů. Nejvíce dětí se narodilo v roce 1902, kdy na svět přišlo přes 343 tisíc dětí[13]. O 35 let později však světlo světa spatřilo již jen 159 tisíc dětí[14]. I to je „daň“ průchodu demografického přechodu a jeho posunu do čtvrté fáze.

Když Fialová, Pavlík a Vereš analyzovali faktory, které vedly ke snižování porodnosti v našich zemích, zjistili, že podíl městského obyvatelstva i podíl osob zaměstnaných v zemědělství hrály sekundární úlohu. Tito vědci však neobjevili nic nového, pouze pro české a slovenské podmínky upravili zkoumání tzv. princetonského projektu.

Úkoly:

  1. Z obrázku 3 popište vývoj přirozeného přírůstku českých zemí v době třetí fáze demografického přechodu. Uveďte klíčové body, ve kterých se trend vývoje mění a napiště přičiny těchto změn. Neopomeňte aplikovat poznatky o demografickém přechodu.

  2. Jaké jsou podle vašeho názoru příčiny toho, že Praha a některé oblasti zvláště na severu Čech demograficky „předběhly“ zbytek našeho území? Pokuste se vyhledat národnostní složení obyvatelstva Československa v době demografického přechodu.

  3. Jak může stát zasahovat do procesu rození dětí? Uveďte reálný příklad.

Přílohy:

Obr. 1: Vývoj počtu obyvatel českých zemí zhruba v době třetího demografického přechodu, v letech 1900 – 1938. Oproti druhé fázi je patrné menší tempo růstu počtu populace - vliv třetí fáze demografického přechodu.

Podle dat Českého statistického úřadu http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/oby_cr

 

Obr. 2: Vývoj hrubé míry porodnosti (hmp) a hrubé míry úmrtnosti (hmú) v letech 1900 – 1938. Na grafu vidíme výrazné přiblížení jejich hodnot ve sledovaném období. Dobře patrný je vliv první světové války: snížení porodnosti (muži na frontě) a zvýšení úmrtnosti (ztráty, podvýživa atd.).




Podle dat Českého statistického úřadu http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/oby_cr

 

Obr. 3: Přirozený přírůstek v českých zemích v letech 1900 – 1938 zaznamenal překotný vývoj ve tvaru psacího písmene "v": z vysokých kladných hodnot, do vysokých záporných (válka), zpět k vysokým hodnotám (poválečný „baby-boom“). Posledním krokem byla postupná nivelizace této veličiny téměř k nulovým hodnotám.




Podle dat Českého statistického úřadu http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/oby_cr

 

Navigace:

Zpět na úvodní stranu

Předchozí kapitola: Zvýšená role ženy  a pokles porodnosti

Následující kapitola: Princetonský  projekt a jeho kritika teorie demografického přechodu



[1] Tamtéž, s. 59.

[2] Hirschman, Charles: Socioeconomic determinants of fertility transition. In: Demeny, Paul – McNicoll, Geoffrey (eds.):  Encyclopedia of Population. New York, 2003, s.426.

[3] Landry, Adolphe: Adolphe Landry on the Demographic Revolution. In: Population and Development Review. Ročník 13, číslo 4, s.735.

[4] Livi – Bacci, Massimo: Populace v evropské historii. Praha 2003, s.190.

[5] Landry, Adolphe: Adolphe Landry on the Demographic Revolution. In: Population and Development Review. Ročník 13, číslo 4, s.734.

[6] Weir, David R.: Fertility Transition in Rural France, 1740 - 1829. In: The Journal od Economic History, ročník 44, číslo 2, s. 613.

[7] Livi – Bacci, Massimo. Populace v evropské historii. Praha 2003, s.189.

[8] Některé regiony v následně uvedených zemích však tranzici porodnosti zažily již dříve.

[9] Coale, Ansley J.: Age of Entry into Marriage and the Date of the Initiation of Voluntary Birth Control. Demography, ročník 29, číslo 3, s.336.

[10] Tamtéž, s.335.

[11] Fialová, Ludmila – Pavlík, Zdeněk – Vereš, Pavel: Fertility decline in Czechoslovakia During the Last Two Centuries. In: Population Studies, ročník 44, číslo 1, s.102.

[12] Tamtéž, s.100.

[13] Dnes se rodí zhruba 100 000 dětí ročně. Viz. např. zde.

[14] Data převzata z webu Českého statistického úřadu (www.czso.cz), hrubé míry porodnosti a úmrtnosti vypočítány autorem.