Populační vývoj světa a území dnešní České republiky během první fáze demografického přechodu

Ve světle zjištění, že v první fázi demografického přechodu se populace početně rozvíjely jen velice pomalu a jejich demografické charakteristiky považujeme za nepříznivé, si můžeme představit několik odhadů početního vývoje populace od nejstarších dob do 18.století ve světovém měřítku i v případě území dnešní České republiky. Je však nutno si uvědomit, že konstrukce takových předpovědí je značně svízelná a počítá se značnou statistickou chybou. Důvodem je samozřejmě chybějící evidence obyvatelstva.

Konstrukcí matematického modelu na výpočet celkového množství lidí, které žilo na Zemi, se zabýval například Nathan Keyfitz[1].  Ten odhadl počet veškerého kdy žijícího obyvatelstva planety na 69 miliard, přičemž upozorňoval na chybu vzniklou při dosazování naděje dožití do svého vzorce. Již z počtu obyvatel planety v době vzniku této hypotézy (1960)[2] je zřejmé, že časové rozložení světové populace je krajně asymetrické; v dnešní době žije mnohem větší procento lidí než kdykoliv jindy. Naopak daleká minulost musela být značně populačně „prázdná“.

O shrnutí hypotéz o početním stavu obyvatelstva se pokusil americký statistický úřad ve své syntetické tabulce s názvem Historické odhady světové populace[3] (viz. také obr. 1). Nejstarší zde uveřejněné odhady sahají k roku 10 000 před n.l., kdy měla světová populace disponovat 1 –10 miliony jedinců. Jak upozorňují autoři Základů demografie, nejstarší populace se mohly rozvíjet jen ve vybraných lokalitách: „Pouze ve zvlášť výhodných oblastech docházelo ke zvýšení celkové lidnatosti a k trvalému zajištění populačního minima, za které se považuje při sexuální promiskuitě 300 – 400 jedinců a při monogamii 400 – 500 jedinců.[4] Pokud by se totiž populace vyvíjela v menším měřítku, měla zaniknout z důvodu konání reprodukce jen v omezeném okruhu lidí.

neolitickou revolucí došlo patrně k prvnímu výraznému zvýšení počtu obyvatel a před třemi tisíci lety už Zemi obývalo zhruba 50 milionů osob. Na přelomu letopočtu, kdy máme alespoň částečnou datovou oporu v podobě existence římského impéria, se na světě již pohybovalo 200 – 300 milionů osob, z toho v Evropě jich mělo žít asi 35 milionů[5]. Rozklad antického světa způsobil, že během prvního milénia nedošlo k žádnému nárůstu populace. Naopak po roce 1000 se začíná světová, ale i jmenovitě evropská populace rozvíjet. Příčinu vidí Livi-Bacci v zúrodňování nové půdy, rozšiřování osídlení na východ od Labe a Odry a v zakládání tisíců měst a vesnic, které mohly absorbovat populační přebytek[6]. Před začátkem morové epidemie tak žilo na světě patrně přes 400 milionů obyvatel, z toho celá čtvrtina v Evropě[7].

Účinky moru spojené se zhruba třetinovým poklesem počtu nejpostiženějších regionů byly zmíněny již výše. Zhruba od roku 1400 se nejničivější vlny moru převalily a nabídly znovu prostor demografickému růstu. Do dalšího období demografické krize, ke které došlo okolo roku 1700[8], se počet obyvatel světa navýšil na asi 0,6 miliardy osob. Osmnácté století pak přineslo poměrně rychlý růst, který vedl k tomu, že na počátku 19.století dosáhla Země již jedné miliardy obyvatel. Promítneme-li si výsledky těchto odhadů do grafu (obr. 1), zjistíme, že trend růstu populace se postupně zrychloval a růst po roce 1650 již dosahoval poměrně značné strmosti.

Odhadovat vývoj obyvatelstva v českých zemích je patrně ještě složitější, než předpovídat světovou populaci, u které se můžeme upnout na statistické údaje alespoň z některých dob. Přesto však existuje řada autorů, kteří neodolali kouzlu statistických odhadů a zveřejnili své odhady stavu českého obyvatelstva[9] (viz. obr. 3). Řada z nich nebyli demografové, ale historici, kteří podrobněji zkoumali vybrané období dějin. Z nich jmenujme například Palackého, Pekaře, Polišenského nebo Janáčka. Komplexních pokusů o odhad početnosti české populace je pak výrazně méně než dílčích pokusů.

Statistické odhady velikosti populace v Čechách začínají v době stěhování národů, kdy mělo v tomto regionu žít asi 250 tisíc osob. Do roku 1000 se počet obyvatel téhož teritoria snad zdvojnásobil, na Moravě pak mohlo žít asi 200 tisíc mužů a žen. Ovšem Demografická příručka[10] kalkuluje pro území dnešní České republiky s číslem 1,1 milionu osob… V době počátků morové epidemie v Evropě pak mělo v Čechách sídlit jistě přes jeden milion osob, možná však i dva miliony. Odhady pro Moravu se liší ještě více. Pro rok 1500 počítá Pavlík s třemi miliony obyvatel Čech a Moravy[11], jiní autoři v přehledu autorů Dějin obyvatelstva českých zemí pak s hodnotami 1 – 4 miliony. Obrovské oscilace mezi jednotlivými odhady dobře dokládají složitost prediktivní statistiky. Většina autorů odhadů se tak alespoň shodne, že kolem roku 1700 u nás žije 2,4 – 2,8 milionu obyvatel, načež o padesát let později přebírá taktovku předstupeň sčítání lidu, totiž tereziánská konskripce duší z roku 1754.

Úkoly

  1. Zrekapitulujte důvody pomalého růstu populací za „starého režimu“.

  2. Znáte některé evidence obyvatelstva v době před provedením prvních sčítání lidu? Pokuste se nalézt alespoň jeden příklad.

  3. Jakým se podle vás konstruují odhady počtu obyvatel?

Přílohy:

Obr. 1: K dokreslení našeho tvrzení o časově nerovnoměrném rozložení obyvatelstva světa; populace Země za posledních 10 000 let. Strmý nárůst obyvatelstva v 19. a 20.století je důsledkem demografického přechodu.

Zdroj: http://go.owu.edu/~rdfusch/long_term_growth.JPG

 

Obr. 2: Vývoj světové populace v letech 1 až 1750 dle nižšího odhadu U.S. Census Bureau. Poklesy počtu světové populace jsou důsledky demografických krizí.

Zdroj dat: http://www.census.gov/ipc/www/worldhis.html

 

Obr. 3: Vývoj české populace od 10.století podle odhadu Českého statistického úřadu. Trend je v podstatě stejný jako v případě obyvatelstva celého světa.

Zdroj: www.czso.cz

Linky:

Počet lidí, kteří kdy žili na Zemi – současná situace (anglicky)

Historické odhady světové populace (anglicky)

Obyvatelstvo raně novověkých Čech (česky)

Navigace:

Zpět na úvodní stranu

Předchozí kapitola: Demografické krize  

Následující kapitola: Malthus a jeho populační teorie

 



[1] Keyfitz, Nathan: How Many People Lived on the Earth? In: Demography, ročník 3, číslo 2, s.581 –582.

[2] Kdy žily podle OSN na planetě zhruba tři miliardy lidí. Viz. United Nations Population Division: World Population Prospects. The 2004 Revision. New York, 2005, str.V.

[3] U.S. Census Bureau: Historical Estimates of World Population. www.census.gov   

[4] Pavlík, Zdeněk – Rychtaříková, Jitka – Alena Šubrtová: Základy demografie. Praha 1986, s.515.

[5] Tamtéž, s.521.

[6] Livi – Bacci, Massimo: Populace v evropské historii. Praha 2003, s.12.

[7] Tamtéž, s.13.

[8] Specifickému tématu růstu populace ve světě po roce 1700 se věnuje následující studie: Goldewijk, Kees Klein: Three Centuries of Global Population Growth: A Spatial Referenced Population (Density) Database for 1700 – 2000. In: Population and Enviroment, ročník 26, číslo 4, s. 343 – 367.  

[9] Shrnutí pokusů se nachází v publikaci: Fialová, Ludmila – Horská, Pavla – Kučera, Milan – Maur Eduard: Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha 1998, s.386 – 388.

[10] Federální statistický úřad: Demografická příručka. Praha 1982, s.20.

[11] Pavlík, Zdeněk – Rychtaříková, Jitka – Alena Šubrtová: Základy demografie. Praha 1986, s.563.