Teorie tzv. Hajnalovy linie

Demograf českého původu John Hajnal se stal autorem teorie, která rozdělila starý kontinent na dvě části podle postoje aplikovaného ke sňatkům a ke staromládenectví a staropanenství. Po studiu způsobu formování a fungování manželského chování v Evropě dospěl k názoru, že se zde vyskytují dva módy chování, které je možno oddělit pomyslnou hranicí spojující Petrohrad a Terst. Tato spojnice se dnes nazývá Hajnalovou linií a platí již minimálně od 16.století.[1]

Prvním z typů rodiny byl tzv.západoevropský typ rodiny. Ten je charakteristický vyšším průměrným věkem vstupu osob do manželství (zhruba 24 – 26 let[2]) a nejméně desetiprocentním podílem osob, které do sňatku nikdy nevstoupí. Dalšími znaky západoevropské rodiny je existence užších rodin a slabších vztahů v rámci širší rodiny. Na západ od Hajnalovy linie dochází ke sňatku až poté, co se rodina hospodářsky etabluje a je schopna se sama uživit. Do této rodiny národů patří germánské, skandinávské a některé středomořské populace, ale také Češi a Moravané.

Druhý typ rodiny vypozorovaný Hajnalem je tzv. východoevropská nebo též jihovýchodoevropská rodina. V ní se do prvního manželství vstupuje již před 22. rokem u žen a 24. rokem u mužů. Typickým znakem je také klanový systém rodiny, které vládně její nejstarší člen. Domácnosti tvoří více rodin. Zhruba jedna dvacetina všech lidí nevstoupí nikdy do manželství. S tímto konceptem fungování rodinného života se Hajnal setkal ve slovanských populacích Evropy mimo českou a v maďarských rodinách. Stejný systém však funguje například i v Irsku nebo jižní Itálii.

Při podrobnějším pohledu na Hajnalovu linii se jistě všimneme, že téměř dokonale odděluje Moravu od Slovenska a Rakousko od dnešního Maďarska. Právě při zkoumání takto blízkých populací na opačných stranách linie se potvrdila správnost teorie. Zatímco česká populace vstupovala do manželství po dovršení 24 let, uherská populace se ženila a vdávala již v 20 – 21 letech[3].

Západoevropský rodinný model v sobě skrýval účinnou a funkční brzdu populačního růstu. Osoby, které vstupovaly do manželství později, měly naději na menší počet dětí, neboť vstoupily později do reprodukčního cyklu. Za vyšším věkem sňatku stojí zmíněné ekonomické důvody, ale také faktický zákaz sňatků před absolvováním vojenské služby a další faktory. Východoevropské modely naopak počítaly s poněkud vyšší úmrtností žen[4], což zkracovalo reprodukční období a muselo být vyvažováno dřívějším sňatkem. Celý model je pak navíc plastický a v krizových obdobích v dějinách způsoboval, že se i na západě mohla doba prvního sňatku přechodně snížit. Docházelo k tomu však jen zřídka, zpravidla po období prudkého nárůstu úmrtnosti.

Úkoly:

  1. Geograficky popište průchod Hajnalovy linie. Kterými státy v 19.století procházel?

  2. Jaké jsou podle vašeho názoru příčiny „rozpůlení“ některých dnešních států (jako Itálie nebo Španělska) Hajnalovou linií?

Přílohy:

Obr. 1: Průchod Hajnalovy linie Evropou. Hranice patří současným státním celkům.

Zdroj: Zpracováno podle Livi-Bacci, Massimo: Populace v evropské historii. Praha 2003, s. 127.

Linky:

Hajnalova linie (anglicky)

Navigace:

Zpět na úvodní stranu

Předchozí kapitola: První fáze demografického přechodu

Následující kapitola: Demografické krize  

 



[1] Model byl později ještě upřesněn a z této linie byly vyčleněny výjimky.Viz. obr. 1.

[2] K teritoriálním rozdílům v této veličině viz. Livi – Bacci, Massimo: Populace v evropské historii. Praha 2003, s. 126 - 127.

[3] Tamtéž, s. 127.

[4] Nadúmrtnost žen je jinak pro tuto dobu typická. Viz: Klasen, Stephan: Marriage, Bargaining, and Intrahousehold Resource Allocation: Excess Female Mortality among Adults during Early German Development, 1740 – 1860. In: The Journal of Economic History, ročník 58, číslo 2, s.432 – 467.